Kdo byl Moshe Feldenkrais?

Moshé Feldenkrais: Muž, který se znovu naučil chodit
V malém pařížském bytě, přeplněném knihami o fyzice, bojových uměních a filozofii, seděl Moshé Feldenkrais. Měl před sebou složitou volbu. Před pár lety si vážně poranil koleno – tak vážně, že lékaři mu dávali na výběr: riskantní operace s nejistým výsledkem, nebo celoživotní kulhání. Pro muže, který miloval pohyb – ať už na judistickém tatami nebo při výzkumech biomechaniky – byla taková volba nepřijatelná.
Moshé se rozhodl, že si koleno „opraví“ sám.
Každý večer, v tichu svého pokoje, pozoroval svůj pohyb. Jak chodí? Jak zatěžuje nohu? Co dělá špatně? Každý posun, každá změna mu dávala nové poznání. Nebojoval proti bolesti silou, nesnažil se přemáhat tělo – místo toho ho učil. Přesně tak, jak kdysi učil své studenty juda, jen tentokrát bylo jeho vlastním žákem jeho vlastní tělo.
A ono poslouchalo.
Po měsících zkoumání si uvědomil, že nejenže může znovu chodit, ale že objevil něco většího. Pohyb nebyl jen mechanika, byl to jazyk, který naše tělo i mysl používají ke komunikaci. A pokud se tento jazyk naučíme správně, můžeme změnit nejen svůj pohyb, ale i své myšlení, své vnímání světa.
Nejlepší bojovník je ten, kdo nebojuje!
Před válkou v Paříži Moshé vedl judistický klub. Nebyl typickým instruktorem – své studenty nenutil do agresivních soubojů, ale učil je vnímat sílu, rovnováhu, možnosti. Říkával: „Nejlepší bojovník je ten, kdo nikdy nebojuje – protože ví, jak najít cestu, než boj vůbec začne.“
Tento princip později přenesl i do své metody. Při práci s pacienty, tanečníky či hudebníky neříkal: „Tohle děláte špatně.“ Místo toho nabídl několik variant, nechal je prozkoumat a vybrat si tu nejefektivnější. „Pohyb není o síle,“ tvrdil, „ale o vědomí.“
Feldenkrais a premiér na hlavě
Jednoho dne ho oslovil izraelský premiér David Ben Gurion. Starý státník měl problémy s držením těla, bolestmi zad a rovnováhou. Feldenkrais s ním několik měsíců pracoval – a jednoho dne Ben Gurion, k úžasu celého Izraele, předvedl, že se dokáže postavit na hlavu. Fotografie obletěla svět.
Nebyla to ale jen ukázka fyzické dovednosti. Byla to demonstrace toho, v co Feldenkrais věřil: že lidské tělo i mysl mají nekonečný potenciál učit se, růst a měnit se – v jakémkoli věku!
Rebel vědy
Moshé Feldenkrais byl vědec, ale nehodil se do škatulky tradiční medicíny. Nepředepisoval léky, neléčil podle tabulek. Věřil, že každý člověk je jedinečný, a že jeho tělo obsahuje všechny odpovědi – pokud se ho naučí naslouchat.

Dnes jeho metoda pomáhá lidem s bolestmi zad, tanečníkům hledat lehkost pohybu, hudebníkům zbavit se napětí, pacientům s Parkinsonovou nemocí najít rovnováhu. Jeho odkaz žije v každém, kdo objeví, že nejlepší způsob, jak se hýbat, je ten, který vychází z nás samotných.
A možná, kdyby dnes viděl někoho, kdo se snaží silou opravit své tělo, jen by se usmál a řekl:
“Zkus to jinak. Zkus to lehce. A uvidíš, co se stane.”